1988-1997 POHLED ZPĚT "Chvála a hana, jež mají oplodniti uměleckou dráhu jako slunce a déšť zúrodňují půdu, ukazují se zřídka na nebi architektonickém, jen věčná šeď praxe a skličující šero všeobecné lhostejnosti zacloňují všechen volný a veselý výhled". Otto Wagner, Moderní architektura, 1895 Tato výstava prací členů spolku Obecní dům Brno je, určitým mezníkem v jeho historii, neboť po několika předcházejících prezentacích přešel do období, kdy mohou být ve větším souboru předvedeny realizace jeho členů. Kdo by ve vystavených návrzích a stavbách hledal společné či ujednocující formální, estetické či dokonce filozofické prvky a postoje, bude zklamán, neboť dostředivou silou spolku není žádná určitá doktrína či styl. Tou je spíše usilování o architekturu, ovlivněné společně sdíleným prostorem dnes provincionálního středoevropského města. Možná je to právě míra ve svém součtu společné energie do onoho usilování vložená, která ustavuje hranice spolku. Historie jeho formování je dnes stará takřka 15 let. Na počátku bylo několik mladých architektů (Aleš Burian, Petr Hrůša, Jan Vrabel, později Michal Říčný, Zdenka Vydrová) po absolutoriu brněnské techniky (1981 a později) zaměstnaných ve Stavoprojektu a nespokojených s architekturu opomíjejícím způsobem práce této gigantické státně - monopolní projekční "organizace". A skupina studentů (Miloš Klement, Gustav Křivinka, Petr Pelčák, Tomáš Rusín, Ivan Wahla, a další) jednoho ročníku (1981-86) brněnské fakulty architektury, natolik nespokojená se způsobem výuky, že se pokusila se vzdělávat sama (např. ve školní aule pravidelným promítáním krátkých filmů o umění a architektuře ze státní půjčovny, kde kupodivu tehdy byla ještě řada zajímavých titulů ze 60. let). Obě "části" svedl dohromady Jan Sapák, tehdy student pražské akademie, který na neoficiální přednášce Vladimíra Šlapety (příznačně o Adolfu Loosovi ve studentském klubu Pedagogické fakulty začátkem roku 1984 poznal Petra Pelčáka a Tomáše Rusína. Byl to také Jan Sapák, který přišel za Janem Vrabelem (kterého znal ze Školy uměleckých řemesel) a Petrem Hrůšou s myšlenkou pořádat v Brně přednášky předních českých architektů, historiků a teoretiku architektury. Ti potom ve spolupráci s Alešem Burianem připravili v "zasedacím sále" Stavoprojektu v Československu tehdy dramaturgicky ojedinělý a mimořádný cyklus přednášek o architektuře (Vladimír Šlapeta, Jiří Ševčík, J. T. Kotalík, Pavel Zatloukal, Miroslav Masák, Školka SIAL, Alena Šrámková, Jan Línek a Vlado Milunič, Viktor Rudiš, Vladimír Karfík, atd.). První přednáška se uskutečnila 28.9.1984 (Jiří Ševčík: Tendence současné světové architektury) a další pokračovaly až do r.1988, oznamovány legendárními světlotiskovými plakátky Michala Říčného a později Karla Doležela. Nejzajímavějším obdobím však byly r. 1984 a 1985, kdy se na přednáškách a následujících diskusích pravidelně (někdy každý týden) obě skupiny setkávaly. Přednášky byly doplněny autobusovými exkurzemi po brněnském funkcionalismu (Jan Sapák), kterých se zúčastnili i pražští architekti (např. Zdeněk Lukeš), či večírky na pronajaté lodi na brněnské přehradě (např. 21.9.1985). V této době již mladí architekti ve Stavoprojektu zpracovávali projekt rekonstrukce oblíbených předválečných brněnských říčních lázní Riviera, který byl původně zadán Petru Hrůšovi jako úkol vyprojektovat nový 50-ti metrový bazén a který se podařilo změnit jak do rozsahu zadání, tak do způsobu zpracování. Na návrzích jednotlivých nových staveb velkoryse pojatého areálu se totiž podíleli i architekti Jan Vrabel, Aleš Burian, Michal Říčný a Zdenka Vydrová. Tento projekt, který svým filozofickým, ekologickým i estetickým pojetím je jedním z milníků české architektury mezi okupací a "revolucí a který byl později (1987 -92) částečně realizován, upoutal část studentů (G. Křivinka, P. Pelčák, T. Rusín, I. Wahla, později P. Hlavatý) natolik, že po absolutoriu školy v r. 1986 nastoupili za svými staršími kolegy do Stavoprojektu. Druhá část studentů (M. Klement, R. Doubková, M. Zimula) potom zvolili menší družstevní projekci Obchodní projekt, kde již několik let tvořili neprefabrikovanou architekturu zejména vesnických hospod a obchodů Libor Novák a Petr Todorov. Nutno zde ještě připomenout i některé "aktivity" studentů, jako např. organizaci výstavy školních projektů v Křížové chodbě Nové radnice (22.10. - 2.11. 1984), účast (A. Novák a P. Pelčák) na mezinárodním kongresu UIA v Sofii 1985 s přednáškou o neoficiální české architektuře (tj. SIAl, A.Šrámková, J. Línek + V. Milunič, Riviéra -byla připuštěna pouze na "fórum mladých") či účast na workshopu ve Výmaru 1985 (T. Rusín, I. Wahla). Zaměstnanecká skladba Stavoprojektu se postupně mění (již dříve přichází D. Borák, nově pak M.Rudiš, J. Sapák z Liberce, r. 1986 odchází J. Vrabel, v r. 1989 D. Borák, T. Rusín a I. Wahla), dostavují se i první drobné úspěchy : Gustav Křivinka, Tomáš Rusín, Ivan Wahla, Jan Sapák a Martin Rudiš získávají 3. cenu v soutěži na dostavbu klenotnické čtvrti v Birminghamu (1989), Aleš Burian, Petr Hrůša, Petr Pelčák a Zdenka Vydrová se na doporučení Miroslava Masáka zúčastňují vyzvané konzultace evropských architektů do 35 let La cittá e il fiume ve Florencii (1986), kde je jejich návrh dobře hodnocen Kennethem Framptonem, na tradiční setkání skupiny "Středotlací" jsou s prezentací tvorby do Starých splavů pozváni Petr Hrůša a Petr Pelčák (1989). Školou nezávislého myšlení jsou zejména pro skupinu ve Stavoprojektu občasné přednášky Petra Rezka, který přijíždí na pozvání Petra Hrůši. Podmínky pro architektonickou tvorbu se však ani dlouho po příchodu Perestrojky v české zdevastované společnosti průmyslového stavebnictví" nemění. A tak inspirováni Ivanem Vavříkem a Petrem Krajčim, kteří z Prahy přivážejí manifest VESPA, jakousi první petici za architekturu (1987), počíná se patrně od r. 1988 -zejména v salonku někdejší restaurace Praha - scházet stabilní okruh architektů, z kterého se později etabloval spolek. K výše uvedeným přibyli Jindřich Škrabal, Ludvík Grym, Tomáš Zlámal, Kamila Mrhačová, Antonín Novák, Vladimír Čuhel, jistou dobu Iveta Černá, Petr Hurník, Karel Kuča, Milan Matyáš, Jana Mikšová (Sapáková), Radim Musil, Milan a Hana Nytrovi, Rusbe Oweyssi, Jindřich Přecechtěl, Miloš Schneider, Jiří Syrový, Libor Novák, Jana Galíková. Tématy setkání byly projekty devastující město Brno, či jeho památky - vykácení městských parků na okružní třídě pro stavbu tzv. rychlé tramvaje, hrozící zničení fasád krematoria od Arnošta Wiesnera v rámci .rekonstrukce", stavba dálničního přivaděče chráněnou krajinnou oblastí .Čertíku" v Pisárkách, Skutečnost, že se podařilo zabránit již probíhající devastaci krematoria (A. Wiesner 1925-30) a že stržený původní plochý cihelný obklad se za účasti členů skupiny na sobotní "brigádě" vrátil na budovu, bylo reflektováno jako první skutečně hmatatelné trhliny v pevném krunýři totality. Koncem roku 1988 ohlašuje v Brně schůzku Miroslav Masák a jednoho chladného dopoledne přijíždí s generačními souputníky z Prahy (M. Němec, P, Krajči, I. Vavřík) a v bytě poblíž Stavoprojektu přednese výzvu Václava Havla, aby byly vytvořeny materiály pro stanovisko Charty 77 ke stavu české architektury a stavebnictví. A tak od jara roku 1989 se pravidelně schází přípravná skupina (M. Masák, I. Vavřík, P. Krajči, I. Koukol, Z. Jiran, M. Němec, J. Jehlík, M. Kohout, J. Sapák, P. Hrůša, P. Pelčák a možná i další) ve vinohradském atelieru Ivana Vavříka a práce na nikdy nedokončeném materiálu při dodržování primitivních pravidel konspirace bytní. Nejdůležitějším počinem této přípravné skupiny (měla pracovní název "vokolo vosmýho", protože schůzky byly v Praze vždy první sobotu v měsíci) byla příprava vzniku organizace architektů (však nejen těch - cíl byl získat i teoretiky, historiky, ekology, atd.) alternativní k tehdy monopolnímu totalitnímu Svazu českých architektů. Mělo jít o prověrku hlásaných hesel Perestrojky a byla využita možnost, že ke vzniku volného sdružení občanů nebylo dle tehdejší legislativy třeba schválení ministerstva vnitra. A tak byl oficiálně dne 4. 9. 1989 oznámen vznik volného sdružení Obecní dům a programový manifest, který sepsal Ivan Vavřík, byl po společné redakci zaslán masmédiím. Název byl dlouho diskutován. Obecní dům byl zvolen z několika důvodů. Jednak se pražská část "mladých rozzlobených architektů" scházela pravidelně v restauraci Obecního domu, jednak se nám líbilo, že toto podivné slovní spojení v sobě obsahuje jak pojem architektury, tak společnosti a nakonec i to, že od obecního k obecnému je to jenom jedno písmenko. Jedním z dalších přímých produktů přípravné skupiny byla petice Za harmonickou architekturu, jejíž text adresovaný předsedovi vlády Adamcovi napsal v létě 1989 Jan Sapák a po společných korekcích byla podepsána několika sty architekty, avšak do 17. listopadu 1989 nestačila být odeslána. Události r. 1989 totiž - alespoň z dnešního pohledu - měly rychlý spád. Tehdy však nikdo z nás nedoufal, že vše přijde tak rychle. Na jaře r. 1989 se Petr Hrůša, Petr Pelčák a Jan Sapák stávají členy vedení tzv. Brněnského fóra, v Brně prvního otevřeného projevu občanské neposlušnosti, kde aktivní roli nehrál pouze disent. Brněnské fórum bylo cyklem diskusních večerů, vždy s účastí 100 i více lidí, které byly věnovány jednak město devastujícím stavbám (tzn. rychlá tramvaj, pražská radiála), jednak obecnějším problémům totalitní společnosti (panelová sídliště, diskuse s primátorem města Brna, apod.). V červenci 1989 se v pražské galerii U Řečických koná výstava "Zadáno pro mladé architekty", která však byla připravena jako přehlídka monstrózních a kontroverzních projektů komunistického režimu (asanace Žižkova, komunikace Stromovkou, brněnská "rychlá tramvaj"). Na vernisáži Ivan Vavřík podpaluje papírový model žižkovské televizní věže. Samotné Volné sdružení Obecní dům (V. S. Obecní dům) se hned po svém oficiálním vzniku zapojuje do opozičních aktivit se snahou udržet se na legální straně "hranice". V Brně např. spolupracuje s podobně cílenou organizací Otevřeni dialog (Joska Skalník, Petr Oslzlý, Jan Šimek) na přípravě přednášky Quinlana Terryho a Wolfa Tegethofa, přičemž zprávy o těchto akcích byly zveřejněny v brněnském tisku (5.10.1989). V průběhu r. 1989 jsou potom členy Obecního domu podepisovány petice za propuštění vězněného Václava Havla a Ivana Jirouse a petice Několik vět. Zdá se tedy, že má svoji vnitřní logiku, že jsou to členové Obecního domu, kteří po 17. listopadu 1989 spolupracují na odstranění totalitních struktur. Je to nakonec i volné sdružení Obecní dům, které jako první profesní subjekt - zastoupeno Petrem Pelčákem - vyjadřuje (přes snahu některých pedagogů projev znemožnit) dopoledne dne 22.11.1989 v naplněné aule fakulty architektury plnou podporu stávkujícím studentům. Michal Bartošek a Ivan Vavřík spoluzakládají OF architektů v Praze, spolu s dalšími vyzývají k odstoupení předsednictva Svazu českých architektů a pozdě)i se podílejí na založení Obce architektů. Petr Hrůša a Petr Pelčak spolu s architektem Ivanem Rullerem připravují setkání brněnských architektů v Procházkově síni Domu umění v Brně (scéna Divadla Na Provázku - 1.12.1989), kde za účasti asi 250 architektů je založeno Občanské fórum architektů v Brně, zvoleno jeho dočasné vedení ("akční výbor") a zrušen Jihomoravský krajský výbor Svazu českých architektů. Jan Sapák po návratu z krátké emigrace do Rakouska je kooptován za poslance České národní rady, kde se v dalším řádném volebním období zásadně zasadí o přijetí zákona č. 360/1992 Sb. O výkonu povolání autorizovaných architektů. Petr Hrůša a Petr Pelčák jsou kooptováni do zastupitelstva města Brna. Za ocenění těchto aktivit lze chápat i skutečnost, že při návštěvě Brna v roce 1992 se prezident Václav Havel setkává v Domě Pánů z Fanalu se členy Obecního domu dříve, než s politickou reprezentací města. Pro konec r. 1989 a první měsíce roku následujícího je snad přívlastek hektický tím nejpřiléhavějším. Úspěšně proběhne generální stávka, je založena Obec architektů, jsou voleni noví děkani vysokých škol, je obnovován život profesních společenství a spolků. Probíhá snaha o rekonstrukci společnosti, a její přechod od společnosti totalitní k občanské. Mnoho členů V.S. Obecní dům se podílí na této každodenní činnosti. V Brně je bohužel provázena zřejmě generační roztržkou se skupinou architektů - "osmašedesátníků", kteří obsazují důležité a vlivné pozice nejen v profesních strukturách (UHA. fakulta, atd.). A tak na Útvaru hlavního architekta ani na fakultě architektury se členové V.S. Obecní dům po "sametové revoluci" neobjevují (na půdě fakulty architektury má ale Obecní dům svou první členskou výstavu počátkem roku 1990). Prací v renomovaných rakouských kancelářích se však mnozí připravují na soukromou projekční praxi (G. Křivinka. P. Hlavatý, A. Novák, P. Pelčák, D. Urbanczyk), kterou zakládají v průběhu roku 1990 a 1991. Některým se podaří do ní přenést velké zakázky, na kterých předtím pracovali ve státních ústavech. V té době také časopis Architektura ČSR připravuje první souborný materiál publikovaný o pracích členů spolku (5-6/1991). Jde v drtivé míře o projekty vypracované v druhé polovině 80. let. Přestože možnost realizací se členům uskupení ještě ve větší míře nenaskytla, jsou Aleš Burian a Petr Hrůša vyzváni k účasti v prestižní akci Workshop Prague 1991 jako jeden ze 3 českých týmů (autorský tým tvoří ještě J. Sapák, T. Rusín a I. Wahla) v mezinárodní vyzvané konzultaci (V. Gregotti, J. Nouvel, R. Bofill atd.) na problémy rozvoje hlavního města, kterou pořádá Kancelář prezidenta republiky. Je to doba, kdy se počínají stabilizovat soukromé projekční kanceláře a kdy také začíná druhé období činnosti Obecního domu, započaté jeho registrací jako spolku na Ministerstvu vnitra dne 23.5.1991 (zásluhou P. Todorova). 21.11.1991 se schází členové spolku Obecní dům ve výletní restaurace U Antoníčka v Králově Poli, kde je ustaveno vedení spolku a dohodnuty základní cíle jeho činnosti. Tím hlavním bylo zabránit rozpadu společenství v době, která začínala svou zátěží a tvrdými podmínkami působit dezintegračně, druhým cílem - a částí činnosti - byl úmysl přejít z pozice kritizující, opoziční, v jaké byl spolek do listopadu 1989 a bohužel ne vlastní vinou i mnohdy později, když byl přítomen formování nového estabilishmentu. do pozice zprostředkovatele pozitivních hodnot. Bylo proto rozhodnuto uspořádat v Brně cyklus výstav zejména středoevropských architektů; kvalita jejichž práce bude nastavovat zrcadlo brněnským poměrům. Organizačně zajistit takový projekt bylo v době "rozběhu" vlastních kanceláří a velkého pracovního vypětí a časového stresu podstatně těžší, než bylo předpokládáno. Přesto byl až do nynějška realizován cyklus výstav snad zřejmé dramaturgie a kvality, často generačních druhů v středoevropském prostoru (Ivan Reimann. Karin Bily a Paul Katzberger, Bogár, Králik a Urban, mladí slovinští architekti, Ruggero a Christina Tropeano, ale i Anton Schweighofer, Helmut Richter, Alena Šrámková. Emil Přikryl). V r. 1993 byla uspořádána - podobně jako jmenované výstavy v galerii Archa na Starobrněnské ulici - také 2. členská výstava spolku Obecní dům Brno. Přestože ještě v letech 1990 -92 se členové spolku velmi angažovali v některých problémech města, které měly odborný charakter (kampaň proti zničení tzv. Velkého Špalíčku stavbou velkého mezinárodního hotelu - zejména P. Todorov, I. Wahla ad., snaha zajistit možnost rekonstrukce restituované funkcionalistické kavárny Era od. J. Kranze - P. Todorov, I. Wahla, snaha zajistit uspořádání mezinárodního workshopu s účastí předních evropských architektů k otázce přesunu nádraží -J. Sapák, A. Burian, P. Pelčák, bezúplatné vypracování Projektu pro Brno - ideového projektu jižní části centra v případě nutnosti přesunu nádraží z provozních důvodů - A. Burian, G. Křivinka, J. Sapák, I. Wahla, T. Rusín, Z. Vydrová, P. Pelčák, práce v tzv. portálové komisi při Památkovém ústavu - L. Grym a J. Škrabal). Práce Ludvíka Gryma a Jindřicha Škrabala v oblasti rekonstrukcí předválečných obchodních portálů (Tango, Neo) a v tzv. portálové komisi Městské památkové rezervace vyústila v dokumentaci brněnských portálů zpracovanou v Červené knize portálů a prezentovanou na výstavě Lesk a bída portálů v galerii Archa r. 1991. Stabilizovat "každodenní" život spolku, ke kterému měly vést mimo jiné i autorské večery konané pravidelně v kancelářích členů spolku, se však v pracovně vypjaté době příliš nedařilo, a tak se spolkový život omezil na pořádání nepravidelných akcí, výletů a setkání (exkurze do Trenčianských Teplic 1992, výlet do Ljubljaně 1993, 1994 a do Skotska 1995, výlet po stopách dělnického hnutí Gottwaldovým údolím 1.5.1994, Vánoční výlet 1996, snídaně s Kennethem Framptonem 1996 atd.). Druhá třetina 90. let je obdobím, kdy se práce členů spolku stávají sledovanou součástí domácí architektury. Tato skutečnost je uvozena situací, kdy některé kanceláře dokončují své první větší realizace, kdy rada členů se úspěšně zúčastňuje soutěží, kde mnohdy největšími konkurenty jsou spolkoví kolegové (soutěž na urbanistické řešení Velehradu ,1995 -1. cena - P. Todorov, M. Klement, soutěž na centrum Ústí nad Labem 1993 -2. cena P. Hrůša a P. Pelčák, soutěž na jižní centrum v Brně - nejvyšší cena A. Burian, G. Křivinka, I. Wahla, T. Rusín, J. Sapák, Z. Vydrová, soutěž na budovu Investiční banky v Brně 1993 - 1. cena Burian + Křivinka, 2. cena Hrůša & Pelčák, soutěž na International Bussiness Centre Brno 1993 -2. cena Burian + Křivinka, 3. cena Hrůša & Pelčák, soutěž na Ústav pro mentálně postižené na Velehradě -1. cena Hrůša & Pelčák, 3. cena Rusín a Wahla, druhá 3. cena Novák a Valenta, soutěž na administrativní budovu na Novobranské 1993 -1. cena Rusín, Wahla, Novák, Valenta, 2. cena T. Zlámal, soutěž na obchodní centrum Gemo v Olomouci 1995 -1. cena Hrůša & Pelčák, 4. cena Grym, Škrabal, Sapák, soutěž na proluku v Rašínově třídě 1996 -1. cena Grym, Škrabal, Sapák, soutěž na berní úřad ve Zlíně 1997 -1. cena Burian + Křivinka, 2. cena Říčný + Čuhel atd.). Pracem členů spolku se dostává určitého ocenění nejen na stránkách časopisů či v projektových soutěžích, ale i ve výročních soutěžích, jako Grand prix Obce architektů (Cena na novostavbu 1996 -Burian + Křivinka, Cena za interiér 1995 - Wahla a Rusín, Grand prix 1997 -M. Rudiš, Z. Vydrová -společně s V. Rudišem). Postupně, ve funkčním období nového děkana brněnské fakulty architektury Aloise Nového a při působení Miroslava Masáka na této škole, je dána možnost mnoha členům spolku zapojit se do výuky (dodnes externě vyučují či vyučovali A. Burian, G. Křivinka, P. Hrůša, I. Wahla, T. Rusín, P. Pelčák, J. Sapák, M. Říčný, V. Čuhel, L. Grym, J. Škrabal, v Praze I. Vavřík, M. Bartošek). Významnou akcí organizovanou spolkem byl seminář o urbanismu a územním plánování, kterou připravil Ivan Vavřík spolu s Ivanem Wahlou a Zdenkou Vydrovou (1995 Brno, 1996 Litomyšl, 1997 v přípravě). Více než vyjmenovaných úspěchů však patrně každodenní praxe přináší proher. K těm nejbolestivějším pro autory zřejmě patří osud soutěžního projektu Jižního centra (Burian, Křivinka, Rusín, Wahla, Sapák, Vydrová), Městské památkové rezervace v Brně (P. Hrůša, P. Pelčak, J. Sapák), soutěžního projektu Obchodního centra Gemo (Hrůša & Pelčák), osud nedostavěné budovy nemocnice Aeskulap (Hrůša & Pelčák), Ambitu na Velehradě (P. Todorov a M. Klement), administrativní budovy na Novobranské (T. Rusín, I. Wahla, A. Novák, P. Valenta) nebo neužívaného areálu lázní Riviéra, nevýhodně prodaného předcházejícím zkorumpovaným vedením města do soukromého vlastnictví podivných osob. Členové spolku pokračují ve své dřívější společenské angažovanosti, když pracují ve vedení profesních organizací (P. Hrůša, D. Borák, J. Sapák, T. Zlámal, K. Doležel v orgánech České komory architektů, P. Todorov, I. Wahla, D. Urbanczyk v ústředních či místních orgánech Obce architektů, I. Wahla a nyní I. Vavřík a P. Pelčák ve správní radě Nadace Českého fondu umění). Stále se zdá, jakoby vše předcházející byl jenom trénink. S výhrami i šrámy členové spolku stále ještě stojí na startovací čáře. Dnes už je všem zřejmé, že jde o běh na dlouhou vzdálenost. Zda-li v tomto dlouhém čase obstojí, závisí mimo jiné na tom, zda si zachovají kritické myšlení, sebereflexi, kontrolu nad svou tvorbou i sami nad sebou. V tom všem nám existence společenství spřízněných "společnou zkušeností i vůlí" (J. Škrabal) může pomoci. V tom také vidím příležitost pro budoucnost spolku Obecní dům Brno, jehož minulost tu byla ve zkratce vylíčena. Možná by byla jiná psána někým druhým. Někdy však patří k výsadám předsedy říci, jak se věci mají. Petr Pelčák předseda spolku Obecní dům Brno